Tatra je dnes známa jako výrobce především terénních nákladních automobilů. Ne vždy tomu ale bylo tak.
Kopřivnická vozovka, předchůdkyně Tatry, vyráběla nejdříve kočáry a železniční vagóny. První automobil zde byl vyroben už v roce 1897. 
Vůz President byl současně prvním v Rakousko - Uhersku. Nákladní vůz pak následoval v roce 1899.
Jméno Tatra přichází až po první světové válce. V průběhu 20. let se pak továrna stává součástí koncernu Ringhoffer. 

Ve 30. a 40. letech vyráběla továrna snad všechny druhy motorových vozidlel s výjimkou motocyků. Výrobní program zahrnoval automobily pro "obyčejné" motoristy, malé dodávky pro živnostníky,
vozy taxislužby, ale i luxusní limuzíny. Zcela běžnou praxí v té době bylo, že zákazník, který se chtěl odlišovat, si zakoupil pouze podvozek automobilu. Karoserii si pak, podle svých představ, nechal zhotovit 
ve specializované karosářské firmě. To se týkalo třeba i řemeslníků a firem. Vznikala tak zajímavá užitková vozidla šitá na míru svým majitelům.

"Lidovým vozem" té doby byl například model Tatra 57, přezdívaný Hadimrška. Jeho modifikace se vyráběla ještě po druhé světové válce.

Naopak pro movité zákazníky byly určeny aerodynamické vozy. Tatra 77 z roku 1934 je považována za první, sériově vyráběný automobil s aerodynamickou karoserií.
Na něj navázal v roce 1936 úspěšný typ Tatra 87.

Tyto vozy přinesly mnoho nových technických řešení a byly schopny dosahovat rychlostí i více, než 140km/h! Ve své době s nimi jezdila řada významných osobností a na svou první cestu do Afriky vyrazili s T87 i Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka.
Osobní automobily ale byly pro běžné lidi velmi drahé. Ti se tak s výrobky Tatry setkali spíše v podobě autobusů, trolejbusů a nákladních automobilů.
Velmi úspěšným nákladním vozem byla například Tatra 27. Kromě klasického valníku se vyráběla také jako autobus, cisterna, kropicí vůz a mnoho dalších modifikací.

V období druhé světové války však z důvodu nedostatku benzínu soukromá automobilová doprava prakticky ustala. Nákladní a jiná vozidla nezbytná pro chod hospodářství byla upravovována na pohon dřevoplynem. 
Také Tatra byla v období války zapojena do vojenské výroby. Hitlerovské Německo válčilo v horké Africe, v mrazivém Rusku a v extrémních teplotách se osvědčovaly vzduchem chlazené motory.
A právě vzduchem chlazené motory byly (a dodnes jsou) doménou Kopřivnické továrny. Proto byl zadán požadavek na výrobu těžkého terénního automobilu se vzduchem chlazeným motorem.
A tak se v roce 1942 zrodila legenda - Tatra 111. Ta se po válce stala symbolem budovatelského úsilí nejen v Československu, ale i v mnoha dalších zemích.

Jak nadpis naznačuje, nejen po cestách a necestách se pohybovaly výrobky z Kopřivnice. Na výrobu vagónů navázala výroba železničních motorových vozů.
Ty byly tehdy nazývány kolejovými autobusy a byly určené zejména pro lokální tratě, kde byly rychlejší a efektivnější, než parní lokomotivy.
Chloubou závodu se pak stala dvojice motorových rychlovlaků Slovenská strela. Ty od roku 1936 zajišťovaly spojení Prahy s Bratislavou. Tuto trať dokázaly urazit za 4h 18min!

Ani letectví nezůstalo stranou zájmu koncernu Ringhoffer-Tatra. Ve svém závodě ve Studénce vyráběl úspěšná, především sportovní a cvičná letadla.
S příchodem války však letecká výroba zanikla.

Po válce byl celý koncern znárodněn a nový vlastník - stát - měl priority především ve výrobě nákladních automobilů a vozidel pro armádu.